Správnost                                                       

 

Lidé, kteří se z etických důvodů stravují vegansky, tak činí proto, aby nepodporovali zbytečné trápení a smrt zvířat. Většina z nich také prosazuje, aby společnost přestala zvířata rozlišovat na tzv. „hospodářská“, „pokusná“, „domácí“ aj. a brala všechny druhy zvířat jako rovnocenné. V souvislosti se stravováním jejich „domácích mazlíčků“ však mnozí na tyto zásady zapomínají. Najednou nepochopitelně někteří z nich staví psa na „vyšší“ úroveň než některé ostatní druhy zvířat a argumentace ohledně respektování psích potřeb má v tomto případě větší váhu. 

 

Je správné, aby kvůli jednomu zvířeti umíraly desítky či stovky jiných (stejně krásných) zvířat (zvlášť, když to není pro jeho přežití nutné)?

 

 

Ti, kteří se rozhodnou nedávat svému psovi maso (v jakékoli podobě), jsou často napadáni, že rozhodují za své psy a že to, co dělají, není správné a přirozené. Na druhou stranu ale tito „bojovníci za psí práva“ záměrně přehlíží skutečnost, že vzhledem k dnešnímu přístupu ke psům (i ke zvířatům obecně), je člověk vždy ten, kdo rozhoduje, ať se jedná o výběr stravy či o cokoli jiného. Ať dáváme psovi jakoukoli stravu, vždy o tom rozhodujeme my a v konečném důsledku je to vždy člověk, kdo má poslední slovo. 

 

Pokud člověk (na rozdíl od psa) ví o hrůzách, jaké se za živočišným průmyslem skrývají, je docela přirozené, že se na nich nechce podílet v žádné oblasti svého života. 

 

 

Pojem „správnost“ je velmi subjektivním faktorem, a je proto na uvážení každého člověka a jeho morálním přesvědčení, aby určil, co je podle něj správné a co ne.              

Pokud člověk kvůli své lásce ke zvířatům zachrání zvíře ze špatných podmínek, ale nechce kvůli pokrytecké snaze o „přirozenost“ zbytečně obětovat životy jiných zvířat, lze tohoto člověka (od)soudit? Zvlášť, když ví, že v očích krávy, prasete, kuřete nebo jiného „hospodářského“ zvířete, je tolik podobného tomu, co vidí v očích právě svého psa.