Přirozená strava vlků

Vlci jsou predátoři. Protože loví ve skupině, mohou zabíjet i větší zvířata, než jsou oni sami. Ke své výživě potřebují pestrou paletu rozličných živočišných i rostlinných živin, které jí syrové. V případě, že není k dispozici dostatek velkých býložravců, pokud vlci žijí mimo smečku nebo mají odlišnou specializaci, je jejich potrava jiná.

 

Udává se, že vlk může najednou sníst až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je přibližně 1,5–2 kg masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by ho to nějak oslabilo či omezilo jeho aktivitu. 

 

I když se přirozená strava masožravců ve skutečnosti neskládá jen ze živočišných zdrojů, pro udržení jejich zdraví musí být tyto zdroje většinové.

 

Nejčastěji jsou to srny, divoká prasata, králíci, zajíci, svišti, bobři, menší hlodavci, ryby či rozličné druhy plazů. Na některých místech se zaměřují na vodní ptactvo a jeho vejce. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona nebo pižmoně.

 

Potravou vlka je také spousta drobných savců a hlodavců, s nimiž (protože je konzumuje vcelku) pozře i množství natrávených semen, různých plodů a množství bezobratlých živočichů, především hmyzu, larev či měkkýšů, kteří jsou cenným zdrojem proteinů a dalších látek. Zabíjejí i menší konkurenční predátory – lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké psy aj. V nouzi nepohrdnou ani hmyzem či mršinami a svou stravu občas doplní také o bobuloviny, ovoce (např. hroznové víno či jablka), trávu, luční byliny a kořínky.

 

Vlci se nejdříve vrhnou na zažívací trakt ulovené zvěře i s obsahem, který je jim zdrojem natrávené rostlinné potravy, tedy vitamínů, stopových prvků a minerálních látek. Potom sežerou další vnitřnosti a teprve nakonec maso, šlachy, kosti a kůži. 

 

Při loveckém „nezdaru“ jedí vlci občas také trus, protože výkaly býložravců obsahují různé potravinové doplňky. Např. koňské výkaly jsou bohaté na obsah vlákniny a minerálů z nestráveného krmení.